Náměstí a ulice

Největší zeměplošské město a ústřední dějiště hry je neuvěřitelně různorodé a mnozí se oprávněně podivují, že se ještě nerozpadlo, nebo nebylo dobyto. Tento městský stát je svérázným místem, kde se lze setkat se všemi druhy bytostí ze všech koutů Zeměplochy.

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Jana Světlonoška » 03. 04. 2015 15:08

Zatímco se Jana (ne)úspěšně bránila náletu naštvaného opeřence, měl Mari čas na rozhodování. Jenže on místo aby přemýšlel, tak se zkoušel zadávit, což rozhodně nebylo moc chytré, protože pokud by teoreticky umřel, tak nejenže by to byl problém, možná by to byla i škoda, ale hlavně by to byl problém, protože kdo by pak odvolal krkvace? A hlavně kdo by musel (pokud by ji měla smůlu) jít povídat Hlídce co stalo, hmmm? Nakonec se Mari dokonce i vzpamatoval, protože zaznělo spásné lusknutí prstů a černý stín se velice neochotně přemístil směrem k Marimu.
Předtím Janička neměla čas si všimnout naštvaného výrazu v Mariho obličeji, ale teď když se vyčistil vzduch (vzhledem k tomu jak se Marimu předtím dýchalo ironie?), měla čas si ho prohlédnout a no… Netvářil se nijak nadšeně. Nicméně Jana místo toho, aby elegantně vyklidila pole, jako to ostatně mívala normálně ve zvyku, udělala naprostý opak. Narovnala se (to jako aby působila vyšší, ale upřímně v porovnání s výškou Mariho byla zatraceně strašně maličká) a po tváři jí přelétl ironický úsměv. Povedlo se jí ho naštvat a ještě k tomu ho donutila stáhnout opeřence. Takové malé vítězství… Rukou rozcuchala vlasy, prakticky jen z toho důvodu, že v nich nechtěla mít peří.
„Dávej většího bacha na lidi.“ Ušklíbla se. Od ní to znělo fakt dobře. „A na svýho mazlíčka taky, nemuselo by to dopadnout dobře.“ Příště. Pokud ovšem nějaké příště bude, že. Jana neměla nejmenší potřebu se znovu potkat s ostrým zobákem Tima. Modřin si užije i tak. „A vůbec, kdo ti dal sakra právo ho posílat na lidi? Není to zrovna dobrý nápad.“ Další ironický a snad i spíše varovný úsměv. Ona Timovi neublížila, ale mohli se najít jiní, kteří by se neohnali pěstí, ale rovnou něčím ostrým a když už jsme u toho i Jana byla ozbrojená. Nicméně pokud měl Mari náladu pod bodem mrazu, tak mu Januška vůbec nepomáhala. Spíše se zdálo, že chce přilít olej do ohně… A co? Na rvačku tu bylo až moc zvědavých ‚nenápadných‘ lidí a i kdyby, tak se alespoň něco bude dít. Sílu jako Mari sice nemá, ale ono by taky bylo otázkou, jestli by stačil její rychlosti… Ale zase no jo, moc lidí za chvilku by tu byla Hlídka a… no dobře. Už žádný nemístný poznámky…
„Zdar.“ Plácla a potměšile na něj vyplázla jazyk a zakoulela očima. Dětinské. Ale jako špunt z ulice si to mohla dovolit. Vzápětí zaplula kamsi do davu, bylo na čase skutečně vyklidit pole. Dřív než se lovec škodné doopravdy naštve…
Jana Světlonoška

Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
Uživatelský avatar
Jana Světlonoška
 
Příspěvky: 116
Registrován: 20. 04. 2013 12:27
Bydliště: Ankh-Morpork, střechy

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Fritz » 29. 06. 2016 08:29

"Patnáct, šestnáct, sedmnáct..." mumlal si Fritz, a přidával smyčky drátu na hřídel. Seděl toho času v kavárně, sledoval ruch na ulici a jeho ruce podvědomě skládaly cosi složitého.

Kolem zahrádky projel další omnibus, kočár plný cestujících. Nápravy skřípěly a tažní koně se prali s obrovskou zátěží. "Trestuhodně neefektivní řešení", pomyslel si Fritz a usrkl čaje. Nenáviděl tyhle substituce, ale na druhou stranu je i miloval. Čaj, drobné součástky, kafe, to byla jen tenká bariéra, která ho zatím oddělovala od speciální nabídky: 'useknutí hlavy, nabodnutí na kůl, česneková nádivka v ceně '. Sám pro sebe si povzdechl. Chtělo by to nějakou zajímavou práci.
Fritz W. E. (et cetera) Eberhardt von Eisenach
Kdybych nebyl k zastižení, nechají lístek pod dveřmi, ja?
Uživatelský avatar
Fritz
 
Příspěvky: 128
Registrován: 13. 07. 2013 23:19
Bydliště: Šerošedá ulice 26, Ankh-Morpork

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Jana Světlonoška » 10. 07. 2016 16:42

Vzhledem k tomu, že pisatelka nebyla mrtvá ani ji neodnesl takový ten prima létající talíř plný zelených lidiček ani nic podobného, tak se po děsně dlouhé době objevila na scéně. A měla (ne)překvapivě políčeno na očividně jednoho z mála žijících hráčů. Totiž na chudáka upíra. Protože byla seznámena se zdejšími střechami nebyl až takový problém si ho najít. V výšky měla vše jako na dlani. Navíc jak se zdálo, měl rád kavárny. Pokud bude rychlá, podaří se jí vyřídit všechno dřív, než ji někdo vyhodí. Nechtěla do kavárny chodit jako Jana-dívka, nechtěla cokoli, co se týkalo ne úplně čistých věcí spojovat s jediným alibi, které kdy měla, nebo si alespoň myslela, že má. Takže nezbývalo než sem zamířit přímo ze střechy, ve světlé košili a tmavých kalhotách plných nejrůznějších šikovných kapes. Jana se mírně ušklíbla. Vlastně si skoro byla jistá tím, že by šlechtic nedovolil nechat ji vyhodit, rozhodně ne dřív než mu vyloží co má na srdci.
Uplynula už určitě nějaká doba od té chvíle, co zahynula ta čarodějka. Byla to škoda. Byla to jediná, v kom Jana viděla možnou oporu. Ale i kdyby ji hodlala pustit do svého života, teď už bylo pozdě. Jana se na smutek vykašlala. Jenže namísto, aby se nějak napravila, se zařídila jinak. Ostříhala (jakože… zase) už poněkud delší vlasy (takže sem tam byl nějaký ten zub, ale kdo by řešil detaily), vytáhla další kalhoty a navštěvovala ulice častěji než dřív. Čím dřív splatí dluh, tím dříve vypadne z města. Což bylo paradoxní, protože sem řada lidí přicházela s myšlenkou na lepší život. Otázkou bylo kam schovat věci, které nashromáždila a jak je zabezpečit. Staré komíny byli fajn, ale člověk si je musel hlídat. Možná by se hodil nějaký zámek. Jenže byla zlodějka. Sama věděla, jak takové zámky bývají účinné či spíše nebývají.
„Zdar.“ Sebevědomě prošla kolem několika stolků a zakotvila přímo u Fritze. Bez vyzvání nezdvořile dosedla na volnou židli. Sebevědomě proto, že když tak člověk vypadal, obvykle získal pár minut navíc. A to se Janě, která teď vystupovala jako výrostek z ulice, mohlo hodit. Široce se usmála, ale v úsměvu byla i jistá vypočítavost. Přesně on byl osoba, která dokázala vytvořit mechanismus, který by bylo složité obejít paklíči a dalšími věcičkami. Z opálené tváře (ostatně se pohybovala na čerstvém vzduchu, na sluníčku) upíra sledovaly jiskřivé hnědé oči. „Hezké.“ Ocenila drobné cosi, co zatím nemělo tvar. Jana však věděla, že před sebou má něco jako génia. Nebude to trvat dlouho a změť drátků se změní na něco užitečného, nebo nebezpečného nebo dokonce obojí. Bez vyzvání si přisedla. „Makáte na něčem konkrétním?“ Naklonila hlavu stále sledujíc onen prozatím stále rozdělaný tentononc. Pak se pohledem tázavě vrátila k upírovi.

MH: Ehmmm... jak moc vytvoření zámku splňuje podmínku "zajímavá práce" to netuším, ale hej chtěl práci. :D :D
Jana Světlonoška

Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
Uživatelský avatar
Jana Světlonoška
 
Příspěvky: 116
Registrován: 20. 04. 2013 12:27
Bydliště: Ankh-Morpork, střechy

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Fritz » 17. 07. 2016 16:55

Fritz pozdvihl obočí, ale s odpovědí počkal, než dotáhl pružinku kolem čepu.
"Abych se přiznal, nikoliv. Dobré odpoledne," zaváhal na krátký moment, "mladý pane," dokončil hladce větu a pokusil se oprášit si ruce. "Mohu fám být nějak nápomocen?" zeptal se ještě, zatímco nedokončené zařízeníčko se tiše kolébalo na stolku. Samozřejmě, prefekcionista se záhy projevil, takže opět uchopil součástky a pokračoval v práci.

O pár minut později postavil na okraj šálku mechanického motýla. Drobné nožky sevřené okolo okraje, pružinka připomínající sosák a křídla, která se lehce otevírala a zavírala. Fritz se pousmál. "Pouťová hračička, a navíc hrubá. Se správnými materiály bych jistě dokázal fíce... ale zpátky k věci, co mohu udělat für Sie, pro fás?"
Fritz W. E. (et cetera) Eberhardt von Eisenach
Kdybych nebyl k zastižení, nechají lístek pod dveřmi, ja?
Uživatelský avatar
Fritz
 
Příspěvky: 128
Registrován: 13. 07. 2013 23:19
Bydliště: Šerošedá ulice 26, Ankh-Morpork

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Jana Světlonoška » 21. 07. 2016 21:57

Janě po tváři přelétl zvláštní úsměv. Toho, že s oslovením zaváhal, si hlavu prozatím nelámala, na to si byla až moc jistá. Oklamat lidi totiž bylo děsivě jednoduché. Hodně krátké vlasy a kalhoty? Kluk. Jistěže. Místo toho ocenila jednoduchost, s jakou se zeptal, rozhodně nechodil kolem horké kaše. A vlastně lidé za ním možná takhle chodili normálně… Když někdo v něčem vyniká, upoutává to pozornost.
„Můžete.“ Přitkla zatímco sledovala, jak pracuje a netrvalo to dlouho a světlo světa spatřil motýl... Mechanický motýl. Jana se mýlila. Nebylo to ani užitečné, ani nebezpečné. Bylo to jen roztomilé, možná pouťová hračka, ale na drobný okamžik se jí nechala okouzlit. Vždyť to vypadalo jako skutečný motýl! A tady moc takových tvorů nebylo… A to říká, že to je jen hrubá hračka...
„Truhlu, ale ne velkou, spíš menší. Složitou na otevření. Aby to nešlo zdolat paklíčem a otevření si žádalo universální klíč, třeba slovo nebo tak něco. A aby měla třeba něco jako falešné dno nebo víko… Pohrajte si s tím.“ Usmála se potměšile. Vždyť tohle pro něj musela být hračka a snad i zábava navíc (doufejme). „Řekněte si cenu.“ Vybídla ho. Bylo fuk, jakou si určí cenu, v případě vysoké částky hodlala vycouvat nebo smlouvat. Smlouvat se bude asi tak jako tak. „Materiál… můžu vám pomoct něco sehnat.“ V kanálech se najde věcí… A všude jinde taky (sklepy případně střechy atd.), že ano. Jen tedy nehodlala nějaký materiál kupovat, to bylo jasné. Jana se prostě měnila k horšímu a to poměrně rychle.
Jana Světlonoška

Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
Uživatelský avatar
Jana Světlonoška
 
Příspěvky: 116
Registrován: 20. 04. 2013 12:27
Bydliště: Ankh-Morpork, střechy

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Fritz » 24. 07. 2016 00:09

Fritz se nadechl, i když to bylo spíš jen automatické napodobení lidské reakce.
"Ja, Schranke, chci říct, skříňka. Dobrá tedy. Nevím, zatím, jak na to slovo... ale možná by stačil kódový zámek, kombinovaný s klasickým klíčem, chráněný posuvným pouzdrem... hmm," začal, jeho myšlenky se zaostřily a ruka podvědomě nahmátla plnicí pero a druhá z kapsy vytáhla složený papír. Hbitě ho uhladil, přeškrtl několik poznámek (*) a začal psát a kreslit náčrt.

"Dvojitý zámek, vzájemně provázaný, bez kódu nelze ani vložit klíč, a klíč sám musí být fyzicky přítomen celý, aby šlo zadat druhé kódové slovo. Samozřejmě, hrubé síle to asi neodolá, ale pokud použiji zweischichtige oplechování, obsah by měl být v bezpečí před navrtáním. Schránka uvnitř, přístupná pouze po uvolnění pojistného mechanismu, ja. A materiál, nejlépe asi ocel, tu si umím upravit, a dřevo, dubové, to také."
Chvíli si poklepával perem o stůl, až nakonec došel k tomu, co, jak tušil, asi bude trochu problematické.
"A co se ceny týká, mein Herr," ušklíbl se, ale pokračoval, "na kolik vy si ceníte svých věcí? Mám představu, vy jistě také. So?"
S tím naškrábal na růžek papíru sumu a přikryl ji dlaní, aby se s vyčkávavým výrazem zahleděl mládenci do očí.

* - poznámky zněly asi takto:
Die Dampflokomotive (kurz Dampflok, als Metapher auch Dampfross) ist eine Bauform der Lokomotive, die von Wasserdampf angetrieben wird. Neben der weit verbreiteten Regelbauart mit Dampferzeuger und Kolbendampfmaschinen gibt es Sonderbauarten wie feuerlose Lokomotiven, Zahnraddampflokomotiven, solche mit Einzelachsantrieb, Turbinen-, Kondens- und Hochdrucklokomotiven. Dampflokomotiven waren die ersten selbstfahrenden, maschinell angetriebenen Schienenfahrzeuge und dominierten den Schienenverkehr von seiner Entstehung bis zur Mitte des Fruchtfledermaus Jahrhundert...
Fritz W. E. (et cetera) Eberhardt von Eisenach
Kdybych nebyl k zastižení, nechají lístek pod dveřmi, ja?
Uživatelský avatar
Fritz
 
Příspěvky: 128
Registrován: 13. 07. 2013 23:19
Bydliště: Šerošedá ulice 26, Ankh-Morpork

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Jana Světlonoška » 29. 07. 2016 21:21

Jana v klidu nechala Fritze pracovat. Snad jen hodila tázavý pohled na přeškrtnuté poznámky, ale bylo to vzhůru nohama (to by normálně nebyl takový problém) a pak to bylo navíc v jeho mateřštině, kterou skutečně neuměla. Na vteřinku dokonce i zavřela oči, aby si lépe budoucí výrobek dokázala představit. Před jejíma očima se narýsoval plán bedny, která měla ukrývat vše, co tenkrát… úsměv na tváři se jí rozšířil. Jo, to bude dobré.
Zaťukání ji vyvedlo z představ zpátky do reality. A k té ošklivější stránce věci. Nechala ho napsat lístek a krátce pozvedla obočí. Jo tak takhle jednoduché to tedy nebude… Musel jasně vidět, kdo před ním sedí. Otrhaný kluk (no jo víme), oblečení, které pamatovalo lepší časy a boty, které Jana sehnala, měli podrážku tak tenkou, že cítila, když se změnila dlažba případně druh cihel na střeše. Jenže to nebyl až takový problém. Ten větší problém spočíval spíše…
„Neumím číst.“ Sdělila bez problémů upírovi a papírek ani nerozbalila. Pochopitelně to byla lež. A Januška vlastně ani nevěděla, že tohle Fritz bez problémů zjistí také. Jenže vypadala přesvědčivě, rozená lhářka. Klidný, upřímný pohled hnědých očí, vyrovnaný nijak nezměněný hlas a žádné ošívání. Navíc tak jak vypadala… no dalo se to čekat. Děcko z ulice, špunt co vyrůstá sám bez vedení někoho staršího, se to těžko naučí.
„Ale to máte fuk, uberte alespoň dvě nuly.“ Pokrčila flegmaticky rameny jakoby se jí celá záležitost netýkala. „Nemusí to být stoprocentně nedobytné. Ten klíč... ono by vlastně stačilo ho ztratit a je to… no v háji.“ Pořád to byl šlechtic. Budeme slušní. Jana se zamračila na motýla, protože jí došlo, že by u sebe musela něco neustále nosit a to bylo nepraktické. Ale předchozí elán chytla nabrala hned vzápětí. „Pardon, když to bude na nastavitelnou kombinaci tak by mělo stačit. Ať je to spíše hrubá hračka na hraní, když se člověk bude chtít dostat dovnitř, jen ať si láme hlavu.“ Jemně se ušklíbla. Nejlépe ať si zlomí vaz. No jo, nikomu by nepřála se hrabat v jejích věcech ne ne. „Při správném hesle se otevře jen jeden malý úložný prostor, druhý se automaticky zamkne. Když by se měl otevřít je potřeba najít zámek ke třetímu a zavřít první nebo přijít na jiné heslo prostě... tak nějak.“ Hračka. Na svedení ze stopy. To skutečně cenné se přeci nedá ukrýt, protože to je nehmotné. To ví přeci každý.
„Každopádně si svých věcí cením, páč jich moc nemám. Jenže tohle není pro mě.“ Jana se pohodlně opřela. Ignorovala vyčítavý pohled obsluhy. Tohle byla další lež, ale nutná. Kde by otrhanec jako v tuhle chvíli ona vzal majetek na zaplacení, hm?
„Cokoli co uchrání obsah před navrtáním, paklíči a dalšími je fajn. Dubový dřevo klidně taky.“ Odsouhlasila mu s pohledem upřeným na strop. Zničehonic ji napadla zvláštní myšlenka. Ošklivá to ano. Ale přeci jen…
„Jen mimo kšeft…“ Zamumlala náhle jiným hlasem, tak nějak bez předchozího zápalu, zamyšleně. „nebojíte se?“ Kratičký, ale velice tázavý pohled. „Jako… víme, jak dopadají ti, co navrhují labyrinty, že jo?“ Nešlo o to, že by upírovi hodlala ublížit, ne to jako fakt ne. Ale podle toho jak ze sebe sypal nápady, muselo být jasné, že skutečně o zákazníky nemá nouzi a jestliže je jedinou osobou kromě majitele kdo vlastně ví, jak co funguje, pak je to takové… Nešikovné. Na okamžik se mohlo zdát, že hledí na šlechtice skoro starostlivě. Ale to byl jen prchavý záblesk, něco s čím si nehodlala a ani nemohla lámat hlavu. To nebyla její věc.
„Pardon blbej dotaz, neřešte to.“ Odmávla to takřka vzápětí rukou. Byl to upír. Málokdo dokázal, jako jo dalo se, ale Jana na to neměla žaludek a vůbec. Bylo to ošklivé. Navíc jí zrovna Fritz nevadil. Nosil černou stuhu. Kromě zámků a nebezpečných věcí dokázal sestrojit i něco jako motýla a upřímně to bylo skutečně hezké. A vůbec nebyl ošklivý. Puberta popojedeme.
„Přidejte falešné dno, prostor bude stačit tak akorát na obálku a já myslím, že klidně přidáme zase něco jako nulu.“ Poklepala na papír a usmála se. Přeci jen nebude kazit obchod. Pořád měla za to, že tam bude cena ve zlatě, ale faktem taky bylo, že mohl napsat cokoli jiného, klidně kbelíky uhlí (a to by někteří občané AM klidně udělali, ono kbelík uhlí se hodí vždycky).
„Kdy a kam mám dojít pro hotové zboží?“ Zajímala se ještě, jakoby obchod už byl uzavřen. Ono skoro možná jo. Ale jen možná, také hodně záleželo na Fritzovi. „Zaplaceno bude.“ Dodala ještě kdyby náhodou měl pochybnosti. Bylo paradoxní, že zrovna ona něco takového slibovala, ale obchod byl obchod. A ona si dokázala cenit svých věcí. Těch skutečně cenných moc neměla.
Jana Světlonoška

Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
Uživatelský avatar
Jana Světlonoška
 
Příspěvky: 116
Registrován: 20. 04. 2013 12:27
Bydliště: Ankh-Morpork, střechy

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Fritz » 09. 08. 2016 16:41

Fritz se takřka neznatelně ušklíbl a přikývl, když slyšel poměrně uspěchané prohlášení.
"Nichts passiert, není čas na vzdělání, když se jeden musí prát s životem, nicht wahr?"
Pozorně naslouchal dalším požadavkům, pouze si po nose posunul brýle dolů a zase zpět, když slyšel souhrn vlastností a nepokrytě se zasmál, když zaslechl otázku na stavitele labyrintů. Pak se, víceméně ze zvyku, nadechl a pomaleji, s úsměvem, přikývl.
"Myslím, že poslední stavitel labyrintů v pověstech doplatil na to, že svá křídla slepil voskem, a vystoupal moc vysoko ke slunci. Tomu se já s radostí vyhnu, a křídla, jak asi tušíte, pro mne nepředstavují problém," řekl, a pokračoval trochu více obchodnickým tónem: "Shrneme si fakta, ano? Požadujete zařízení schopné skrýt nemnoho drobných předmětů, nějakou obálku a jiné drobnosti, a udržet je v bezpečí dlouhou dobu. Zámek spíše jednoduchý, ale vícestupňový - myslím, že i takový jsem již stavěl."

Na kratičký moment se Fritz odmlčel, a pak přikývl. "Dobrá, mladý pane. Bude to hotovo brzy. A o ceně se, myslím, můžeme rozumně domluvit později, například při předání hotového výrobku. Budete tak sám schopen lépe posoudit, nakolik splňuje vaši specifikaci," zadíval se vyčkávavě na slečnu před sebou a znovu se v duchu podivil těm důvodům, které jí velely se přestrojit. "Myslím, že mou adresu znáte, pokud ne, je to Šerošedá 26, jeden z řadových domků. Zvoňte či klepejte, jak je libo, ale v podvečer či v noci mne nejspíše zastihnete v činnosti. A kdy?" položil řečnickou otázku, na kterou ihned odpověděl: "Za čtyři dny, nebo za pět, pokud vezmeme v úvahu i zasychání laku. Bude vám to takto vyhovovat?"




MH:Omlouvám se, práce mne nějak pohltila.
Fritz W. E. (et cetera) Eberhardt von Eisenach
Kdybych nebyl k zastižení, nechají lístek pod dveřmi, ja?
Uživatelský avatar
Fritz
 
Příspěvky: 128
Registrován: 13. 07. 2013 23:19
Bydliště: Šerošedá ulice 26, Ankh-Morpork

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Jana Světlonoška » 15. 08. 2016 16:20

Jana opětovala mírný úšklebek, ale na jeho prohlášení nic neřekla, jistě souhlas s tím, že žít v Ankh-Morporku dalo zabrat jenže začátku a konci věty nerozuměla. A… to že se smál, celou záležitost a snad i nevhodnou otázku zlehčilo. Křídla… Jistě. Ta nebudou problém. Avšak představa malé okřídlené myši a geniálního výrobce zařízení, který tu teď seděl před ní, jakoby spolu nesouhlasila. Na okamžik jí přes tvář přeletěl úsměv, mírně zamyšlený, ale ano. Nebyl to náhodou jeho syn co spadl…? Spadli oba, ale byla to jeho vina, alespoň pokud si správně pamatovala. Ale přiznat, že zná tu pověst, znamenalo i přiznat, že zase takový nevzdělanec není a to dohromady s tvrzením, že neumí číst, moc nešlo.
Zlehka přikývla. Zámek, vícestupňový, to neznělo špatně. Jana věděla, že každý zámek lze prolomit, ale tady to bude, když už nic jiného, složité. Jenže podmínky platby… se jí nelíbili. Tak hlavně pořád nevěděla, kolik si Fritz řekl (lístek zůstal nerozložený na stole). Nemusela přinést to, co si bude přát, nebo přinese něco, co bude mít větší hodnotu nebo… Mírně zamračený výraz dával najevo nesouhlas, ale budeme upřímní, Janička se navymýšlela už dost. Tohle byl poslední krok k uzavření obchodu, ať už se jí podmínky líbily nebo ne. Něco sebou na zaplacení vezme, pochopitelně kromě lesklých mincí i špičatý kolík, to jen tak. Pro jistotu. Jaké bylo štěstí, že jí nečetl myšlenky.
„Dobrá…“ Zkoumavý pohled na šlechtice. Nakolik si váží své práce, jak moc drahé bude něco takového jako malá pokladnička se zapeklitým zámkem. Drahé, odpověděla si i ona na nevyřčenou řečnickou otázku. Ale s tím se počítalo, pochopitelně. „Budu s tím počítat.“ Obchod uzavřen.
Zvedla se energicky ze židle. „Ták se mějte.“ Zazubila se na něj a vyklidila pole kavárny dřív, než si obsluha stihla stěžovat na fakt, že sem chodí kde kdo a ještě si k tomu nic nedá.

>>
Jana Světlonoška

Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
Uživatelský avatar
Jana Světlonoška
 
Příspěvky: 116
Registrován: 20. 04. 2013 12:27
Bydliště: Ankh-Morpork, střechy

Re: Náměstí a ulice

Příspěvekod Jana Světlonoška » 21. 04. 2018 14:00

>>

Jan Tmuzahnal se před chvílí propletl několika uličkami, tu (pochopitelně omylem) narazil do zámožnější vdovy, tu špatně někomu poradil cestu, a hlavně využíval davu, který jej kryl. Tržiště bylo ideálním místem pro krádeže, sem tam si pomohl drobným nožíkem, který rozřízl měšec, někdy stačily hbité prsty. A pak taky mizeli i jiné věci než peníze. Sem tam vajíčko, jablko či jiné ovoce nebo zelenina, když byl lepší den, tak i pečivo. Ale Kolíkovi Aťsepicnu se preventivně vyhýbal. Jídlo měl levné a zasytilo, to ano. Ale stačilo jednou, jedinkrát ochutnat a následky se navždy vypálily do paměti jako cejch. Pak na rohu jedné z postranních ulic Jan odpálil pachovou bombu, která jisté strážnici (pokud by se ovšem Hlídka zabývala tak nepatrným zlodějíčkem vůbec zabývala) musela způsobit bolení hlavy na několik dnů dopředu.
Jan se pak po několika požárních žebřících vyšplhal na střechu jedné budovy a tam ve stínu komínu a chráněn před větrem a zvědavými pohledy posnídal. Dnešní boj o přežití začínal a o to nemluvíme o směně v práci, kterou měl domluvenou na dnešní večer. Skutečnou práci, jakkoli je mytí nádobí podřadná práce, měl se pak kde vyspat. I když se předtím bude muset vykoupat, ale už měl(a) i vyhlédnutý sud na dešťovou vodu… Protože Jan Tmuzahnal byla vlastně Jana.
Jana si prohrábla zvlněné vlasy, ke kterým bude muset večer opět přidat paruku a vstala. Bylo třeba začít něco dělat, a tak se o něco později nacházela ve vzdálenější ulici, která skoro dá se říci sousedila se Stínovem. Tady na téhle střeše ji skutečně nikdo nerušil. Na několika prknech měla křídou nakreslený terč, protože myslíte si, že by se zvládla trefit bez trénování? Všechno chtělo cvik a pokud hodlala zůstat naživu (jakože ano) tak se musela hýbat, musela být rychlá a přesná. Na začátek si dala rychlou rozcvičku a posilování. A až když lapala po dechu a řinul se z ní pot si rozhodla zaházet. Vzduchem zasvištěla jedna, druhá, třetí dýka. Vzhledem k tomu, že tohle byly zbraně se kterými uměla, trefila se ve všech případech, ale jak moc do terče bylo už otázkou. Jana v tmavých kalhotách a poněkud volné (ale vše zakrývající) modré košili oběhla všechny tři terče, přemístila je a zkusila si boj proti nepříteli. Imaginárnímu.

MH: Protože nikdo dlouho nepsal...
Jana Světlonoška

Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
Uživatelský avatar
Jana Světlonoška
 
Příspěvky: 116
Registrován: 20. 04. 2013 12:27
Bydliště: Ankh-Morpork, střechy

Předchozí

Zpět na Ankh-Morpork

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron
„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde