Lins Terpen

Kartotéka ke hře schválených postav.

Lins Terpen

Příspěvekod Lins Terpen » 20. 08. 2013 22:22

jméno: Lins Terpen (úředně Linseed)

Pohlaví: muž

Druh: člověk

Věk: Tak tohle je teda pěknej voříšek pro mě samotnýho, ale tušim, že sem přežil víc než dvacet zim.

Povolání: Ještě sem ani nepřekročil práh městský brány, což myslim znamená, že sem nezaměstnanej.

Jazyk: Ankhmorporština


BIOGRAFIE

Mezinohy. Moje pravý méno je Přivřiprs Mezinohy. Bohové věděj, že sem byl na tomhle rodičovským fórku dost tratnej a snad mi to jednou voplatěj. A snad to voplatěj i mým sestrám a bratrům, který to taky zrovna nevyhrály. No ať to posoudí sam patricij: Vrazil, Přizdišpína, Přibila a nebo můj nejmladší bráška Shahal- jako co je tohle za ména? Voni naši maj celkově dost divnej smysl pro humor, páč si pamatuju, že nás táta chtěl vopíct jako kuře, a nás nechal akorát si vybrat, jaký chceme koření na naše holý pupky. A že prej jestli to bude v konečným důsledku nějakej humus, tak že nám nařeže a bude. Máma, ta taková nebyla, ta by nás v životě nevopekla, akorátže se dycky strašně smála když táta něco takovýho prováděl, takže sme jako děcka neměli žádnou voporu, nebo tak něco. No a jednou, když si ze mě táta snažil udělat papírovýho draka na lítání a pouštěl si mě ze střechy, přišla nějaká pani s lejstrem, že si nás bere Lancre* do péče, aby se z nás stali aspoň trochu lidi, a aby sme se něčeho takovýho vůbec dožili. Táta na to řek, že to je teda ten nejlepší fór jakej mu kdy kdo pověděl a utíkal to vyprávět někam za plot. Máma si nebyla až tak jistá, že to je opravdu jen vtip, a tak se s tou pani chvilku handrkovala, ale pak si stejně šla po svejch. No a timhle momentem já začal žít: pani se mě zeptala, jakže se menuju, a když jsem jí to řek, tak vona na to, že se nikam ničí prso přivírat nebude, rozhodně pak ne mezi nohy, a řekla, že mi zatím bude říkat Vojto, než si vymyslim něco svýho, páč na to mám prej svatý právo. A když se zeptala vona- na to si pamatuju jako by to bylo dneska- zeptal sem se i já na to její. Teta Lída se menovala. A tak nás Teta Lída vzala do vobrovskýho baráku, ukázala nám spoustu věcí, tříd a lidí, a řekla, že nás tu zkusej něco naučit, než vyrostem a pudem si za svym nosem.
Bylo těžký si zvyknout na nový méno, a ještě těžší naučit se pořádně vyjadřovat. Teta Mařa řikala (tam byly samý Tety), že sme mluvili hůř než mimina, když sme k nim přišli, a že i když konkrétně já udělal velkej pokrok a naučil se spoustu novejch slov, že prej to pořád není vono- to mi řikala, když sem ze školy vodcházel. To už mi rostly vousy na bradě, což bylo asi znamení pro Tety, že sem tam hotovej, a že můžu do světa. Vrátil sem se spátky domů, ale tam nebyl ani táta, ani máma, a tak sem se šel zeptat Kořky, kamarádky vod sousedů, a ta mi říkala, že je vodvezli nějací chlapíci v bílým a že prej řikali její mámě, že sou postižený na mozku, voba dva, a že sou čím dál víc nebezpečný pro svý vokolí. To byla asi vodpověď na votázku, která mi hrozně dlouho visela v břichu jako ten pán, co sem ho dneska viděl viset na náměstí- proč už nebydlíme s našima?
Ve škole sem postupem času přišel na to, že když chci a chvilku se soustředim, přijdu na všechno. Voni mi tam říkali Chytrej Hloupej Vojcek, a pokaždý mě někdo sledoval, když sem něco vymýšlel. Nejradši sem měl stavebnice, který sem si dělal z klacků a různejch dřevíček- znáte to, takovýto když si uděláte malej katapult, a pak s ním střílíte do holubů, který pak jen ležej na boku jako mrtvý, nebo zvedáček na tužku se zamontovaným strouhátkem na pedál, abyste se nemuseli v lavici moc namáhat. (jo a s těma holubama- voni taky pořád na někoho serou, takže to nebyl žádnej prohřešek!) Taky mě bavilo kreslit Tety, když stály u tabule, a přitom si představovat, že nenosej žádný ty všezakrývajcí suknice, jaký nosej každej den. A tak sem pořád něco kreslil a vymýšlel, že sem byl najednou starší (s vousama na bradě) a Teta Lída, kterou sem měl beztak nejradši, mi řekla, že musím pryč, páč už sem moc starej, a že mi domluvila práci u zedníků- že jim budu navrhovat lešení. K tomu dodala, že se mě ani neptala, jestli to chci dělat, pač že sám bych si stejnak našel uplný hovno. No a tak sem šel, po tý písečný cestičce, a nemyslel sem vůbec na nic.
To lešení, jak mi domluvila Teta Lída, sem vymýšlel dlouho, a na spoustě domů, a taky na kostelní střeše, ale tak nějak mě to ne a ne začít bavit, a tak jsem začal pracovat pro divadelní společnost, pač sem tam měl kamaráda Hejsu, a ten věděl, že umim kreslit nahý ženský. Vyráběl sem plakáty na představení 'Muži věděj, co je hezký', a jezdil sem s nima po celým kraji, aby sme každej vhodnej večer přestavěli vozejk na jeviště, a odehráli tu prasečinku. Já taky vobčas hrál, páč jeden chlápek vonemocněl, a v tý hře musel být aspoň jeden strom.
Jednou mi starej Groník řek, že když už se teda musim na ty svý plakáty podepisovat, že si mám dát jiný méno, páč že Chytrej Hloupej Vojcek kazí uměleckej vobličej celýmu ansámblu, a tak sem teda přemejšlel, a pač ty plakáty maluju pomocí lněnýho voleje, a vobčas si na něm i uvařim, tak sem si dal první méno Lins- na lahvičce totiž bylo napsaný linseed, ale to je moc nóbl, a tak sem si řek, že to Linseed budu používat jen úředně. No a přímení bylo jasný, pač kde je lněnáč, je i terpentýn, taková ta voňavá věc ze smůly. A tak sem se z ničeho nic začal podepisovat jako Lins Terpen.
Nový méno, ještě lepší než Vojta, to udělá jednomu radost, to je jasný, a tak bohové věděj, proč sem se tu noc tak hrozně vožral. To vím i já. Co ale nevim je to, proč sem se probudil v poštovním dostavniku kterej jel doví kam. Jel strašně rychle, a mě bylo vopravdu divně vod žaludku, a tak sem byl vděčnej když se pošťák rozhodl jít vyčurat a zastavil. Já vypad ven, a hned sem musel utíkat, pač ten pošťák, to vůbec nebyl žádnej pošťák, ale vopravdu velkej pán, kterej asi hlídal zdraví pana pošťáka, kterej tam určitě někde čekal. No a ten pán začal hrozně nadávat, a hned jak dočural, začal mě honit. No já měl teda štěstí, že běhám dost rychle, a že vím, jak utíkat díky zrudlýmu Sopkovi, kterýmu sem chodil na mrkev. A že ty vidle byly pěkně vostrý.
Běžel sem jak sem moh, a když už sem nemoh, tak sem jenom šel, a pak sem se spíš tak coural a pak sem viděl to město, a paní v šátku řikala, že je to Ankh Morpork, a tak sem zase trošku přidal, páč sem měl radost, páč sem nikdy žádný pořádný město neviděl. Pani sice řikala, že neví jestli je to město pořádný, ale že by nějaký to slůvko na P jistojistě našla. Ale já jí nevěřil, a šel sem pryč, k tomu pořádnýmu městu. A tak sem zvědavej, co z toho nakonec vyleze…


Vzhled: Sem hubenej a vysokej. Takovejten šlachovitej typ, co mu říkaj samá noha samá ruka, ale co sem pracoval na těch lešeních, tak sem nabral i nějaký svaly, že mi chvilku řikali kulturista z Jakazačistánu. Hnědý vlasy, daný tak nahoru, aby mi nezavazeli v očích, obličej s očima, nosem a pusou, po boku uši (2), dlouhej krk, a až po chodidla všechno dlouhý. Nejradši nosim takový tričko bez rukávů a s výstřihem, pohodlnou košili, pač se do ní dobře utíraj štětce, a volný kalhoty u kolen tak jako stáhlý. Teta Lída říkala, že to sou pumpky, nebo tak nějak, a že to vypadá hrozně vtipně, ale já to mám rád, pač nahoře sou volný, dole ne, takže sou pohodlný v sedě a praktický na běhání. A jedna holka, Jožka z masny, mi řekla, že sem hezkej. Pak sice dodala, že když nebudu dělat to, co vona chce, že mě naseká sekáčkem na maso, ale na to já jí řek, že se nic sekat nebude, a že zůstanu u toho, že sem hezkej.

Povaha: Teta Lída mi říkala: " Vo tobě si Vojto vždycky budou myslet, že seš blbej jak vohnutý tágo, a takyže trošku hloupej seš. Ale jenom na něco. Na něco si zas hrozně chytrej, a klidně bys mohl studovat třeba malování, nebo cokoliv, kde neni matematika, a kde nebazírujou na tvrdým a měkým i". Teta Lída má vždycky pravdu, tak se toho držim, že sem trošku hloupej, ale jenom na něco. Ale sám vod sebe vim, že sem moc šikovnej, na takovýty manuelní věci, jako něco postavit, vyrobit, a starej Groník ( ten pán z divadla) mi řek, že sem hrozně chytrej na to něco vochcat tak, aby to fungovalo ještě líp. Jsem lenoch, vo tom taky vim, a ze všeho nejradši se zašiju do hospody a kreslim si vobličeje vopilců, a nebo sem taky vopilec. Většinou to de popořadě. A taky sem hodnej na lidi, protože mám rád zvířátka. A to prej de ruku v ruce.
Nejsem žádnej zločinec, a mám rád rovný lidi, když nelžou a nekradou a maj se rádi. Takovej sem já.

Záliby: strašně rád jen tak chodím, dívám se okolo a rád u toho pokuřuju bylinky. Pak mám vždycky takovou líně-dobrou náladu, a jdu něco vymyslet. Taky mám rád malování na zdi, páč to s lidma dělá pěkný věci: v prvni chvilce sou děsně nasraní, kdo že jim to zničil fasádu, ale pak se na to chvilku dívaj, postupně jim dochází, že se jim to vlastně líbí. Jediný co je na tom blbý je to, že ty lidi to dycky smejou, protože i když se jim to líbí, sousedi je viděli, jak kuli tomu křičej a prskaj jak šílený, a kdyby to nesmyli, mysleli by si sousedi, že nemaj ani na vodu, když nemůžou smejt z vlastní zdi něco, co se jim nelíbí. Teta lída říkala, že sou to *tady bylo hrozně, ale hrozně sprostý slovo* maloměšťáci, a že si z toho nemám dělat hlavu. A mám rád běhání, sledování holubů, když se chystaj k letu, plivání do řeky a pak ty kolečka, a taky knižky. Ale na ty se spíš dívám, páč sou většinou mnohem hezčí z venčí.

víra: jedinej bůh, ve kterýho vopravdu věřim je ten, kterej mi neustále krade levý ponožky. Spíš než v ty bohy totiž věřím ve svý myšlenky, že když si něco vymyslim, tak to tak bude. Aspoň v mý hlavě, a upřímě, tam mám taky hrozně hezkej svět.

DOVEDNOSTI

fyzické dovednosti: Běhám vopravdu rychle, a dlouho vydržim, a na to jak sem hubenej, mám docela sílu. To řikali všichni chlapi na lešení.

sociální dovednosti: Sociáální, sociáální… heh, no, nejsem si úplně jis…. JO POČKAT! Takovýto jak vycházíte s vostatníma lidma? No nevim jak voni se mnou, ale já s nima vycházim moc dobře, páč nemám rád hádky a násílí. A jedna holka ze školy mi řekla, že si nejradši ze všech povídá právě se mnou, a že mi může říct úplně všechno, páč tomu stejně nerozumim. Nerozumim tý části vo tom, že tomu nerozumim, ale nemusim rozumnět všemu, a tohle bude asi ta ženská logika, jak vo ní vždycky všichni chlapi mluvěj.

Magie: Jedna čarodějka mi jednou vyléčila kolenou mastičkou.

* Z Lancre pocházim, a asi bych se tam rád vrátil, až prošťourám AM
Lins Terpen
 
Příspěvky: 1
Registrován: 20. 08. 2013 18:51

Re: Lins Terpen

Příspěvekod Fath di Al-Ybi » 20. 08. 2013 22:43

Ken Kesey - Vyhoďme ho z kola ven. Absolutně přesný.
Jinak jsem se tvému Linsovi nasmál od začátku do konce a poslední připomínka o magii mě dostala vyloženě pod stůl. :D
Schváleno, pokračuj do KOT.

Navíc, ačkoli ještě nejsi definitivně schválená postava, tak získáváš 3 b. do soutěže "O smradlavou botu Nobyho Nóblhócha" za vtipné hlášky.

Těším se na tebe ve hře!
Uživatelský avatar
Fath di Al-Ybi
Oktarínské čestné vyznamenání
Oktarínské čestné vyznamenání
 
Příspěvky: 304
Registrován: 06. 04. 2012 18:15
Bydliště: Bohousová 76, Žamberk = roh Třídy Zeleně a Hradební ulice


Zpět na Profily postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron