Levnokoupil Drahoprodal

Kartotéka ke hře schválených postav.

Levnokoupil Drahoprodal

Příspěvekod Lenny » 15. 09. 2013 19:33

Jméno: Levnokoupil Drahoprodal, ale má rád, když se mu říká Lenny.

Pohlaví: Mužské, jenže vzhledem k jeho věku se takové věci jako je pohlaví používají už jen k vylučování.

Druh: člověk (v předcích má určitě nějakého upíra, jinak by se nedožil tohohle věku)

Věk: Ani sám Levnokoupil nezná svůj pravý věk, protože už si tolikrát vymýšlel, že si nepamatuje, co z toho byla pravda. Kdyby lidé byli stromy, Lenny by měl něco kolem 80 možná 90 letokruhů.

Povolání: Nikdy nemusel pracovat rukama a ani nikdy nebude muset. Jeho rodina už po generace vlastní malou prosperující firmu Drahoprodalovy Ideální Sušenky Křupavé a Okrouhlé. Zkratka je D.I.S.K.O. A je to firma celosvětově známá, protože po celém světě existují stařenky, které si dávají k čaji o páté sušenky. A pokud jde o sušenky, na Zeměploše neexistuje lepší volba.

Jazyk: Mluví samozřejmě rodnou ankh-morporštinou. Jeho rodina nikdy z Ankh-Morporku nevytáhla paty a tudíž nikdy nepotřebovali znalost cizích jazyků a na obchodních jednáních měli vždy překladatele. Pouze jedna jeho tetička (a strýc Ctibomír „Sykavka“, ale o tom se nemluví, protože je to vyvrhel rodiny. Nyní žije na XXXXu) ze třetího kolene byla kdysi pradávno v Quirmu a přivezla mu porcelánového slona. Dodnes ho má vystaveného nad krbem jako vzpomínku na vzdálená místa, kde nikdy nebyl.

Biografie

Rodina: Lenny pochází z velevážené rodiny Drahoprodalů. Jejich rodokmen se táhne hluboko do historie a je tak neuvěřitelně složitý a spletitý, že si jeho písemnou podobou nechali vytapetovat obývák, Lennyho ložnici, ložnici jeho rodičů, pokoj pro hosty a dokonce i koupelnu a spíž. I když ta koupelna nebyl zrovna nejšťastnější nápad. Když si drbete kartáčem na tyči záda a ze stěn na vás shlíží generace vašich předků, není to zrovna příjemný pocit.
Každopádně jako každý má i Lenny své rodiče. Jeho otec Marek Jidáš „Mariáš“ Drahoprodal byl vynikající obchodník a diplomat. Bohužel i velký sukničkář a svůdník. Díky tomu Lenny stále nachází po celém městě své bratry a sestry (např. dvojčata Maržulínu a Klepdohlava Vycpálkovi, děti jejich zahradnice, ulice U Melasového dolu). Ale jako jediný legitimní potomek je dědicem firmy. Se svým otcem vždy vycházel velmi dobře a jen výjimečně s ním nesouhlasil. Pouze jejich hádky s matkou nesnášel, ale většině těch slov, kterými si říkali, nerozuměl až do svých devatenácti let. I pak se divil, že jeho laskavý otec a příjemná maminka taková slova vůbec znají. Mariáš Drahoprodal zemřel před třemi lety a nyní je pohřben u Malých bohů.
Paní Zlatochrupa Drahoprodalová, Lennyho matka, byla třetí ženou pana Drahoprodala, ale ani s jednou z předchozích manželek se nedočkal potomka. Byla to skutečně výjimečná žena. Laskavá, přátelská, inteligentní a kultivovaná. Než se stala velkou dámou a ženou pana Drahoprodala, vytírala na jatkách podlahy. K Lennymu měla vždy úžasný vztah a milovala ho, jak se na matku sluší a patří. Naučila ho číst a psát (počítat ho naučil jejich vrchní účetní) sama, protože nechtěla, aby se jí do výchovy motala nějaká cizí ženská byť by to byla vychovatelka. Stále žije v jejich rodinném domě.
Lennyho prarodiče z otcovy strany byli oba hrdí a přísní lidé. S Lennym nikdy příliš nevycházeli, protože na jejich vkus byl příliš veselý a zvědavý chlapec. Oba zemřeli rukou nájemného vraha, kterého zaplatil majitel konkurenční továrny. Jak Lennyho dědeček před svou smrtí vždycky říkal: „Hochu, svět sušenek je to nejdrsnější místo pod sluncem. Musíš být tvrdý a nekompromisní.“ a to bohužel jejich konkurent byl. Měli pouze dva syny. Marka Jidáše a Ctibomíra, ale toho zavrhli a vydědili, když projevil skrytou nechuť k sladkostem (a k sušenkám obzvláště) a touhy procestovat celou Zeměplochu se psím spřežením. Od té doby o něm celá rodina nemluví.
Jeho babička a dědeček z matčiny strany, Hrůzouš a Laskalena Tužíkovi, byli chudí a příjemní lidé. Měli tři dcery a dva syny. Zlatochrupu, Stříbroskvoje, Bronzalinu, Olověnu a Měďodrtě. Díky tomu má Lenny velké množství bratranců a sestřenic, ale vypisovat je tady všechny by byla zbytečná ztráta času, protože žádný z nich není zajímavý.
Manželku měl Lenny (oproti svému otci) jednu, Smrčenu Vypsalovou. Děti žádné neměli. Umřela před dvěma lety a tehdy nastal v jeho životě ten zásadní zvrat.

Bydliště: Zapudrovaná ulice č.p. 36. Bydlí v honosném domě vybudovaném předky hned vedle jejich malé továrny. Navenek je to zcela obyčejný dům, standartní velikost. Dvě patra a suterén, kde bydlí služebnictvo, vinný sklípek a podkroví plné starých modelů sušenek a harampádí, které se hromadí na každé půdě.

Vzhled: Lenny je zkrátka stařík. Vysoký, hubený a vrásčitý jako želva. Na první pohled se každému může zdát, že se snad každou chvíli rozpadne, ale opak je pravdou. Je velmi houževnatý a odolný. Jeho končetiny připomínají sukovité větve. Pod kůží na pažích se mu rýsují žíly a jeho ruce vypadají, že mají nadbytek kloubů. Ale ruce má vždy čisté a nehty nakrátko zastřižené.
Na svůj věk má až překvapivé množství vlasů i když bílých jako nejjemnější smetana. Přestože jako muž z lepší společnosti se pokouší česat, nikdy mu to nevychází a jeho vlasy trčí do všech stran (až tak, že připomíná jistého geniálního fyzika) Pouze jednou se mu povedlo je zkrotit a na památku si nechal udělat ikonografii. Vousy si velmi pečlivě holí. Jak vždycky říká: „Tvář hladká jako dětská prdýlka, čistý a vyžehlený oblek a dokážu cokoliv na světě.“ Mluví velmi příjemným basbarytonem.
Oči většiny starých lidí jsou zašedlé a unavené. Zkrátka opotřebované. Ale Lenny má oči mladíka, živé a čokoládové. Jeho oči mají jiskru. To něco, co vám o něm řekne, že je příjemný a milý pán. Navíc stále výborně vidí. Nos je maličko zobákovitý a na konci kulatější.
Většinou nosí oblek. Pravda kvalitnější, než má průměrný občan AM. Nejradši nosí ten proužkovaný, co si koupil v ulici Mazaných řemeslníků, ale ani ten s kostičkami od pratety Rosie není špatný. Kravaty zásadně nenosí, protože má pocit, že ho někdo škrtí za denního světla a to je nevychované. A pak samozřejmě nevyjde z domu bez svých polobotek velikosti 43.

Povaha a záliby: Celé jeho okolí a i jeho nejbližší přátelé byli vždycky rádi, když se objevil. To totiž zaručovalo, že s ním přijde i lepší nálada. Je otevřený, přátelský a vstřícný. Problém jakéhokoliv člověka si bere za svůj vlastní a rád pomáhá v řešení. Jenom finančně ne. Jejich rodina by nikdy nebyla tam, kde je, kdyby všichni nebyli lakomí.
Někomu by se mohl zdát i maličko naivní a příliš optimistický, ale je to jen zdravá přírodní naivita a léta pěstovaný optimismus vytvářený po špetkách. Zásadně se vyhýbá hádkám a v každém hledá jen to dobré. Málokdy se rozčílí, ale když už, tak to stojí za to. To potom létá nábytek a peprné nadávky všemi směry. Nesnáší například, když ho někdo oslovuje ‚dobrý muži‘ nebo ‚dědo‘.
Na svůj věk je velmi čiperný a energický. Dokáže se nadchnout pro každé dobrodružství a adrenalin. Miluje žáby a je také vášnivý sběratel levých pantoflů. Má doma největší sbírku na celé Zeměploše (možná proto, že nikdo jiný levé pantofle nesbírá). Nerad uklízí, ale ve své kanceláři a ložnici nesnese nepořádek. V jiných místnostech mu to nevadí, ale jen ať se někdo odváží dát nějakou věc na jeho psacím stole, kam nepatří! Také s velkým zápalem a láskou zavařuje rybízovou marmeládu.

Historie: Narodil se zcela obyčejným způsobem, jako každý jiný.
Sice v kočáře v Krátké ulici uprostřed dopravní zácpy, ale jeho narození nedoprovázely žádné neobvyklosti nebo zvláštnosti. Byl vychováván i učen doma. Naučil se chovat, jako správný džentlmen a vystupovat v lepší společnosti. Jako batole si rád hrál s pantofli svého dědečka (pravděpodobně zárodek jeho sběratelské vášně). Nikdy si nesměl hrát s dětmi ulice. A jako správný malý rebel vždycky vylezl z okna a sešplhal po okapu. Nejlépe vycházel s těmi nejchudšími dětmi, protože měl vždycky kapsy plné sušenek. Dodnes je v jeho firmě nejvyšším účetním jeho starý přítel z dětství, Peřín Chorál, se kterým společně lovili mrtvé krysy z kanálu.
Pubertální věk Lennyho téměř minul. Až na několik projevů akné a samozřejmě povinných tělesných změn, se s ním nic jiného nestalo. Prostě dospěl bez období vzpoury, sebelítosti a nepochopení ze strany rodičů. Ve svých devatenácti letech poznal svou budoucí manželku, původní členku cechu Švadlen a šiček. Jejich první setkání postrádalo romantiku a jiskřičky v očích. Vlastně se pokusila přilepšit si okradením zcela neznámého chodce a on ji při tom chytil. A nevydal ji Hlídce, ale pozval ji na čaj, aby jí rozmluvil nerozvážnost jejího chování a dosavadního života. No skončilo to svatbou a ze Smrčeny rázem byla velká dáma. Začala studovat, chodit do společnosti a jezdit na koni. Dokonce se z ní stala vášnivá čtenářka a mecenáška opery. Lenny s ní byl vždy šťastný a spokojený, a když začala mluvit o dětech, stále si říkal, že na to mají času dost. Jenže pak přišlo stáří a to byl konec nadějí na dědice.
A pak přišla ta tragédie. Při jednom srocení lidu na náměstí Zlomených měsíců, zemřela Smrčena na ušlapání trollem. Samozřejmě, že to byla nešťastná náhoda, ale už se s tím nedalo nic dělat. Na pohřbu své ženy se Lenny ohlédl za svým dosavadním životem. Byl to krásný život s milovanou ženou, ale něco mu chybělo. To NĚCO, nějaké naplnění, nějaké dobrodružství nebo zážitky, nic z toho neměl. Na co mu vlastně jsou všechny ty peníze?
Od toho okamžiku se z něj stal zcela jiný člověk. Úmyslně vyhledává nebezpečí, adrenalin a všemožné šílenosti. Chodí v noci po Stínově, pije plno klačské kávy a zajídá to nejostřejším karí, chodí k Zašitému bubnu, plive před Patricijským palácem a dokonce na sebe najal velice špatného nájemného vraha, aby se ho pokusil zabít a Lenny tomu nebezpečí mohů čelit. Ten adrenalin do jeho starého srdce opět vlévá život jako drogu. A kdyby jenom na okamžik přestal, určitě by zemřel. Proto až do konce svého života nepřestane…

Víra: Lenny už odmala věřil v Slepého Io, Osud, Dámu, Offlera, Patinu, ale jeho nejoblíbenějšími bohy jsou Topaxi a Libercia. Není zrovna vzorem správného věřícího občana. Čas od času sice zaskočí do chrámu Malých bohů obětovat nějakou tu rybízovou marmeládu, ale nikdy se nenaučil ani tu nejjednodušší a nejprostší modlitbu.

Dovednosti

Fyzické dovednosti: Mezi ostatními návštěvníky parku (věk nad 65 let) vyniká v hodu rohlíku kachnám, celkem slušně šermuje a dokonce kdysi částečně ovládal jízdu na koni, ale odpor jeho k těm šíleným zvířatům, která by vás mohla kdykoliv ušlapat, převládl.

Sociální dovednosti: Trpí zdravým přírodním sebevědomím a lehkým optimismem. Jak časem zjistil, některým lidem to neskutečně vadí. S pesimisty nikdy nenajde společné téma, ale s bodrými a veselými lidmi je hned jedna ruka. Rozhodně není tvarista, ale přímo bytostně nesnáší trolly. Trpaslíci, proč ne? Skřeti, OK. Ale trollové…brr…fuj.

Magie: Magii nikdy neovládal. Mágové ani čarodějky mu nevadí. Několik jeho přátel jsou mágové a čarodějky mu vždy přišly jako ohromující ženy. Dokonce i k magickým zvířatům je tolerantní. Dobře ví, že bez magie by Zeměplocha nebyla Zeměplochou, ale něčím docela jiným a nekonečně nudným.
Naposledy upravil Lenny dne 10. 07. 2014 12:04, celkově upraveno 1
"Učení potřebuje čas. Čas jsou peníze. Peníze jsou luxus. A luxus? Ten si nemůžeme dovolit" :D
viewtopic.php?f=8&t=914
Uživatelský avatar
Lenny
 
Příspěvky: 19
Registrován: 04. 08. 2013 21:08

Re: Levnokoupil Drahoprodal

Příspěvekod Belith » 16. 09. 2013 15:53

Bez výhrad schvaluji.
Sorry, not sorry.
Uživatelský avatar
Belith
Oktarínské čestné vyznamenání
Oktarínské čestné vyznamenání
 
Příspěvky: 434
Registrován: 01. 01. 2012 16:59
Bydliště: Na hřbitově Malých bohů

Re: Levnokoupil Drahoprodal

Příspěvekod Lenny » 21. 09. 2013 20:47

Děkuju, docela sem se na tom nadřela ;)
"Učení potřebuje čas. Čas jsou peníze. Peníze jsou luxus. A luxus? Ten si nemůžeme dovolit" :D
viewtopic.php?f=8&t=914
Uživatelský avatar
Lenny
 
Příspěvky: 19
Registrován: 04. 08. 2013 21:08


Zpět na Profily postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron