Quirm

Stejně, jako je pro Pražany zbytek země záhadou, i Ankh-Morporčané považují všechno vzdálené dále než pár yardů za hradbami za cizí a exotické, mnohdy notně podezřelé. Přesto i z těchto míst pochází mnoho obyvatel Zeměplochy. Někam se dostanete dostavníkem, jinam jen na násadě koštěte.

Quirm

Příspěvekod Kavalír » 29. 10. 2011 19:18

Quirm je poklidné město, v jehož čele stojí vévoda quirmský a které se populačně drží za Ankh-Morporkem, ovšem prospívá právě tím, co Ankh-Morporku občas chybí: je to město plné umění, květin, skvělého jídla a neméně dobrého vína. I vzduch a počasí jsou tu mnohem příznivější, nejen díky lokaci u Okrajového oceánu.
Nejoblíbenějším cílem cestovatelů jsou právě monumentální květinové hodiny na náměstí. Také je obecně známo, že odsud pochází slavný Leonardo da Quirm. Nachází se tu také Quirmská kolej pro mladé dámy a zoologická zahrada, bohatě vybavená zvířectvem ze všech koutů Zeměplochy. Právě proto se Quirm stal i oblíbenou destinací výletů ankh-morporských rodin s dětmi.

Ekvivalent: Francie
Uživatelský avatar
Kavalír
 
Příspěvky: 263
Registrován: 06. 10. 2011 22:38

Re: Quirm

Příspěvekod Beth Přizemní » 21. 08. 2013 21:27

>>Ankh-Morpork, Náměstí a ulice

Když se Beth vzbudila, byli již téměř v Quirmu. Pomalu a opatrně změnila polohu z pololehu do sedu, kam jí ve spánku automaticky kleslo tělo. Po několikahodinové cestě dostavníkem v takové poloze byla celá rozlámaná a uvědomovala si každičkou kost, o kterých předtím ani netušila, že je vůbec má. Když se jí podařilo jakžtakž pohodlně se usadit na sedadle, porozhlédla se po vozu, kde je a co dělá její milovaný pejsek. Po chvíli hledání jej našla na podlaze, jak leží a ve spánku vzrušeně vrtí ocáskem. Krátce se zachichotala a zvedla knížku, která jí na začátku cesty vypadla ze ztuhlých prstů. Otevřela ji, že si ještě kousek přečte, ale sotva dočetla kapitolu, zavolal na ni kočí, že "za minutku budeme na místě, slečinko!"
Se smíšenými pocity - zčásti zklamaná, že se zase nedozví, jak to skončí, ale na druhou stranu potěšená, že se za chvilinku již setká s tetičkou - schovala knihu do kabelky, šetrně vzbudila Guliho (ten na ni prvních pár vteřin hleděl s roztomilou zmateností, než si uvědomil, kde je), poté si přisedla blíž oknu a z něj sledovala známou quirmskou krajinu. Dostavník vjel do města severní branou a po krátké cestě po Hlavní ulici zabočil doleva, kde se nacházely domy movitějších obyvatel. Mezi ně se řadila i její teta, Elena Okrasná.
Beth počítala jednotlivé stavení, už to tu znala. ...5...6...7...
...9!Dostavník zastavil před nevysokým, ale rozlehlým domem, nebo spíše vilkou. Budova byla celá bílá, snad sto let stará, ale velmi dobře udržovaná. Beth vystoupila z dostavníku, jehož dveře jí milostivě otevřel nabubřelý kočí, a zamířila k hlavním dveřím. Sotva udělala pár kroků, dveře se otevřely a v nich se objevila středně vysoká dáma v červených šatech a klobouku, který jí zakrýval značnou část obličeje. Šaty měly jednoduchý střih, ale šlo vidět, že jsou z dobré látky a ušité na míru. A také podstatně drahé. Beth však zajímalo hlavně to, kdo je měl na sobě.
"Tetičko!", zvolala ve stejný okamžik, jako teta vykřikla:"Bethinko!"
Dívka vyběhla zbývající schody a padla do náruče své jediné a milované tetě. Objímaly se dlouze, vždyť se neviděly snad již půl roku. Ani si nevšimly, že se k nim přidal i Gulášek, který je nyní obíhal se svým typickým vrtěním ocásku.
"Och, jistě jsi unavená viď?", vzpomněla si najednou Elena.
"No..., trošku ano", přiznala se Beth.
"Tak pojď, pojď, dala jsem ti připravit koupel," pustila ji ze svého objetí a poslala ji i s Gulim do domu. "A ty, Jinkinsi, odnes zavazadla do jejího pokoje!"
"Ano, milostivá paní", pronesl se sklopenou hlavou kočí a šel udělat, co mu řekla, avšak Elena mu už nevěnovala pozornost, neboť již také vykročila k domu.
...
Po horké koupeli a převlečení se do jiných šatů se Beth cítila mnohem lépe. Naposledy se zkontrolovala v zrcadle, zastrčila neposlušný pramen za ucho a opustila svůj pokoj. Guli už spal v košíku u nohou její postele. Pokud to mohla posoudit, vypadal zdravěji než předtím. Potichu zavřela dveře a zamířila do jídelny.
Ve středu místnosti stál velký dřevěný stůl s květovaným ubrusem, kolem něhož stálo na tucet židlí. Tetu spatřila na zadním konci. S úsměvem se k ní vydala a usadila se naproti ní. Než jim přinesli jídlo - huître, Jambon de Montagne a pomme de terre - téměř mlčely, ale když dojedly a poprvé usrkly ze šumivého sektu, začala jí Beth vyprávět o všem, co za tu dobu prožila. O Ankh-Morporku, o kamarádkách ("Stejně si myslím, že by ses měla bavit víc s lidmi než..."Dobře, tetičko. Slibuju.") a ...
...O Opeře. "Ehm... tetičko? Můžu k tobě mít prosbu?"zeptala se nervózně Beth; nebyla si jistá, jestli jí teta vyhoví.
"Samozřejmě, miláčku. Pokud tedy nechceš, abych ti pomáhala při vykrádání Patricijova paláce," zasmála se svému vtipu a Beth se k ní uvolněně přidala.
"Ne, to mě ani nenapadlo, já jsem tě jen chtěla poprosit...", začala Beth, "jestli bys mi nedala peníze navíc... do Opery."
"Do Opery? Ty bys chtěla do Opery?" zeptala se nevěřícně Elena.
"No, víš, dávají La Grande Tartaruga od Ábela Pompy. Bude to strašně velká událost. Bude tam spousta významných lidí - lord Vetinari, lady Margolotta, Diamantový král, Dolní král, velitel Elánius s rodinou... A navíc jsem tam ještě nikdy nebyla, víš, jak jsem zvědavá?"
"Od Ábela Pompy? Tak to bude jistě velmi dobrá opera. Ale neboj, jistěže ti přispěji. Třeba se tam navíc s někým seznámíš..."
"Děkuju!! Děkuju moc!!" volala nadšeně Beth.
"Ale má to jeden háček", uvědomila si, "tu hru dávají už pozítří, takže se tu nemůžu dlouho zdržet. Nejpozději zítra odpoledne musím vyjet. Nevadí ti to moc?"
"Co už s tebou nadělám. Ale zítřek si pořádně užijeme, ano?"
"Jistě, tetičko!"
...
Druhý den strávily teta Elena a její neteř nakupováním, ochutnáváním vína a místních specialit, návštěvou zoo a slunečních hodin a procházkami po okolí. Všude je doprovázel Guli, avšak ten si program zpestřoval běháním za fenkami. Když se unavené, ale šťastné vrátily do vilky, dopřály si v jídelně vydatný oběd, u kterého se stále smály při vzpomínání na nejveselejší okamžiky jejich dámské jízdy.
"A co Čistomila? Stavila se tu někdy v poslední době?" vzpomněla Beth svou starší sestru.
"Byla tady jednou s dětmi, ale bez manžela. Jsou to zlatíčka. Nevypadala moc šťastně, ale nechtěla mi nic říct. Je úplně jiná než ty."
"Hmm..." Já jsem jí hned říkala, že se mi její muž moc nelíbí. Ale nebudu se o ni starat, ona se o mě taky nestará.
Když dojedly, šla si Beth sbalit těch pár věcí, které tu s sebou měla, a šla i s tetou s Gulim před dům čekat na objednaný dostavník. Dlouho čekat nemuseli. Zatímco kočí - tentokrát naštěstí mladý a vcelku pohledný - odnášel její kufr a připevňoval jej na střechu, Beth se s tetičkou naposledy rozloučila.
"Opatruj se. A šťastnou cestu," řekla Elena a vsunula jí do dlaně váček naditá ankh-morporskými tolary.
"Děkuju. Měj se tu hezky!"
Seběhla ze schodů a než vešla do otevřeného dostavníku, otočila se a tetě zamávala. Guli vyskočil za ní do vozu, kočí zabouchl dveře, usedl na kozlík a práskl bičem. Vyjeli.
Cesta ubíhala rychle. Čtení místy prokládala vtipnou konverzací s kočím, ale většinou si četla.
...
Pozdě večer si povšimla světel, které jakoby je lákaly k sobě. Ankh-Morpork!

>> Náměstí a ulice
Uživatelský avatar
Beth Přizemní
 
Příspěvky: 58
Registrován: 08. 07. 2013 21:08
Bydliště: u paní Dlaňové (Valašsko)


Zpět na Cizokrajná místa

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron
„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich